Apartmány Stará Pošta: ubytování v Hartmanicích - historie
Historie Hartmanic
První zmínka je z roku 1219, kdy je znám Petr z Hartmanic, v roce 1228 ves náleží Oldřichu z Rýzmberka, v roce 1320 Jan Lucemburský ves povyšuje na královské město, v roce 1331 se clo pro Břevnovský klášter v osadě vybíralo. Město bylo v minulosti spojováno s těžbou zlata - na jeho dolování byli přizváni ve 13. století němečtí horníci, kteří postupně splynuli s původními českými obyvateli. Městem vedla obchodní zemská stezka do Bavorska s odbočkou na Sušici a právě na ní se vybíralo od kupců clo pro klášter v Břevnově.
V roce 1340 zlaté doly patří Petru z Rožmberka a samotná ves hradu Velhartice, vzniká hornická osada a zastávka na obchodní cestě z Bavorska. Za vlády krále Jana Lucemburského (1310 - 1346) jim bylo uděleno privilegium královského horního města, podřízeného nedalekým Kašperským Horám. Zlaté doly byly na svahu vrchu Hamižné, kde nad potokem Volšovkou jsou v terénu ještě patrné pozůstatky důlní činnosti.
V roce 1603 je ves již městečkem (zvyšuje se těžba i význam města), kterému v roce 1607 císař Rudolf uděluje trhová práva (konání výročních a týdenních trhů, součástí tohoto privilegia bylo i udělení městského znaku, který se užívá do současnosti), v roce 1667 obec Sušická od Humprechta z Račína kupuje dvůr a tim postupně získává celé městečko. Do třicetileté války, v níž bylo město zpustošené, tu převažovalo České obyvatelstvo. Úbytek obyvatelstva za války nahradili po polovině 17. století němečtí přistěhovalci z Bavorska.
Během své historie spadalo město po většinu své existence pod správu města Sušice. Za 2. světové války patřilo do německého záboru, od roku 1949 bylo v okrese Sušice a od r. 1960 náleží okresu Klatovy. Půdorysem patří Hartmanice mezi šumavská města (např. Kašperské Hory, Volary) se sevřenou zástavbou na ose od severovýchodu (od Sušice) k jihozápadu směrem do Bavorska, s částmi zachovalé původní zástavby v historické části s typickými bedněnými štíty. Významnou architektonickou památkou je pozdně gotický kostel zasvěcený sv. Kateřině, později barokně přestavěný. Přes svůj nevelký rozsah má město dvě pravoúhlá náměstí. Svým vzhledem a polohou na předělu šumavského podhůří a Šumavy si Hartmanice zachovaly idylický charakter malebného sídliště situovaného v téměř nenarušeném přírodním prostředí.
Na náměstí šumavský typ domu s polovalbovou střechou. Na pravém břehu Pstružného potoka jsou známé jeskyně Peklo I, II, III. Hartmanice bývaly soudním okresem a v roce 1890 zde žilo 15.298 Němců a 299 Čechů. Památkou je původně gotický kostel sv.Kateřiny, kamenný dům č.p.37, socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1731 a bývalá synagoga. Německý název Hartmanitz.
Historie pošty v Hartmanicích
Z Hartmanic se chodívalo se zásilkami do Sušice až do roku 1869, kdy zde 23. června vznikl poštovní úřad. Zprvu byl v budově kovárny č.p. 15, pak v číslech 43 a 16 a od 20. dubna 1928 je v č.p. 2. Prvním poštmistrem byl František Rücker, po jeho odchodu roku 1873 František Wasitzek. Ještě začátkem roku 1879 je zde jako poštmistrová uváděna 26letá Aloisie Rückerová.
Od 11. března 1879 zde poštmistroval Jan Schwerda ze Sušice. Podle oznámení Šumavana z 2. srpna 1879 byl poštmistrem v Hartmanicích jmenován Karel Vágner, dosavadní administrátor v Nýrsku. Od roku 1896 zde pracoval Antonín Fursch, který roku 1899 zemřel a poštmistrovský úřad převzala jeho žena Marie Furschová. Od 1. června 1901 byl poštmistrem Karel Hartmann, od 15. ledna 1912 vrchním poštmistrem Pavel Hudlar. Funkce hartmanického poštmistra byla zařazena do 1. třídy — 3. stupně, později do 2. platové třídy — 2. stupně.
Spojení se Železnou Rudou v letech 1878—1886 zajišťoval omnibus tažený 3 koňmi, který kočíroval tzv. Postkarl. V letech 1906—1913 jezdil se svým synem Aloisem. Za 1. světové války byla jízda do Železné Rudy zrušena a jezdilo se pouze do Sušice. Posledním postiliónem zde byl do 31. prosince 1928 Adolf Schafhauser. Od 1. ledna následujícího roku začal již jezdit autobus.
Od roku 1910 tu sloužil jako místní listonoš Adalbert Rasberger. Telegramy a balíky roznášel Jan Schwarz. Od podzimu 1912 pracovali na poštovním úřadě 2 poštovní úředníci. V roce 1932 tu byli listonoši Adolf Schafhauser a Josef Ryba. Pro porovnání provozu pošty činil v roce 1901 roční obrat 40 000 K, v roce 1932 to bylo 660 000 Kč, v roce 1986 32 183 007 Kčs.
V době odtržení Hartmanic od našeho státu vedl tamější poštu od 7. října 1938 Jan Marschat a na poště pracovali Jan Schwarz, Alois Denk, Adolf Schafhauser, Paul Kuchelr a Rudolf Beneš.
Dne 27. července 1942 byla zřízena poštovní nákladní přeprava mezi Hartmanicemi a Sušicí, která z Hartmanic odjížděla v 5.35 hod. a ze Sušice v 18.25 hod. zpět.
Po osvobození v květnu 1945 se vrátili čeští poštovní úředníci do Hartmanic dne 23. května. Vedoucím poštovního úřadu se stal Václav Zíbar, který byl také ustanoven předsedou nové správní komise obce, jmenované začátkem srpna 1945. Václav Zíbar byl rovněž nadšený divadelní ochotník a režisér i hudebník. V jeho souboru hráli i dva doručovatelé. Působil zde 15 let. V té době tu pracovala i jeho manželka jako přepážková úřednice. Tu vystřídala Jiřina Štukrlová, která zemřela, a na její místo nastoupila Marie Smahová. V roce 1952 zde byl zaměstnán též Václav Vintr. Jako doručovatelé zde působili Stanislav Leroch, manželé Bohuslav a Růžena Bartošovi, kteří v roce 1959 odešli na zasloužený odpočinek. V tomtéž roce 19. října přebírala vedení poštovního úřadu Marie Šebestová, která tuto funkci zastává doposud. Doručovatelkami byly Gisela Šmídová, Jarmila Klusová, Růžena Mátalová a Marie Dotková.
Původně měl hartmanický poštovní úřad tyto 3 obvody:
- Kundratice, Babylon, Stodůlky, Frauental, Rapatice;
- Dobrá Voda, Glaserwald, dvůr Žežulka, Mochov, Horní Těšov, Chumo (Chlum), Bošov, Dolní, Střední a Horní Krušec, Nuzerov;
- část Kundratic, Mirkov, Pavinov, Hartmanice.
Po roce 1945 se doručovatelský obvod rozšířil o Prášily. Tam jezdíval listonoš Bartoš. Vyjížděl z Hartmanic večer, druhý den dopoledne roznesl po Prášilech zásilky a odpoledne se vracíval zpět do Hartmanic.
Později má hartmanický poštovní úřad 3 obvody jako dříve, avšak s poněkud jiným rozdělením:
- Hartmanice, Stěpanice, Kundratice, Kříženec, Mirkov, Zálužice, Jakubice a do dubna 1952 též Karlov a Dobrá Voda;
- dolní část Hartmanic, Chlum, Horní Chlum, Dolní a Horní Těšov, Bošov;
- Palvínov, Vatětice, Dolní, Prostřední a Horní Krušec, Nuzerov, Trpěšice, Rapatice.
Telefonní provoz směrem na Železnou Rudu a na Sušici byl zaveden 1. března 1871. V letech 1911 a 1912 bylo v Hartmanicích již 13 místních telefonních stanic. V roce 1952 telefonní ústřednu obsluhoval Voruda, pak do roku 1962 Anna Gótzová, potom Marie Hořejšová. Od r. 1965 byly zavedeny 2 směny, první v době od 7 do 12 hodin, druhá od 12 do 18 hodin, ve kterých pracovala Věra Puchingerová. Roku 1970 byla telefonní ústředna zautomatizována.
Poštovní úřad Hartmanice měl dlouhá léta PSČ 341 81.
(Vilém Kudrlička - Javorná, zapomenutý kout Šumavy)
Zajímavost historie pošty v Hartmanicích
Dne 10. března roku 1879 se otrávila 26 letá poštmistrová Aloisie Rückerová otrušíkem (oxid arzenitý - prudký jed), který zapila kafem. V posledních měsících totiž zpronevěřila 2 000 zlatých. V ten den přijel z Prahy kontrolor, Rückerová se bála veřejné hanby a proto si sáhla na život... Zpytování svědomí mělo za následek smrt.